Blivajz

2. 08. 2011 22:22:22
         Dvakrát moderní fakt nejsem. Herbalife nežeru, pilates necvičím, Old Spice Danger Zone se mi hnusí, neužívám šampón nimbový (vlastně neužívám žádný) a před módní policií se maskuji a vydávám za kandelábr (nejspíš by mne odpráskla a ostatky zahrabala na mrchovišti).
Blivajz


      Zato mi chutná slanina, užívám přechodníky, piju kvanta kafe, solím, kouřím, knihy a noviny čtu tištěné, a než patlat na chleba margarín, to si ho radši jen posolím. Ovšem nejradši si ten krajíc namažu sádlem či máslem. A posolím. Když teda nezapomenu koupit sůl (jo, někdy už zapomínám). Tak.

      Nejsem ovšem nějaký rozhaza, outrata nebo hýřil, a když už si ten chleba s máslem dopřeju, ani ho nemusím zapíjet ausgerechnet Chablis Premier Cru (Fourchame 2005). Najmě tedy začátkem měsíce, kdy je termín leckterých plateb, faktur, pojištění… – mimo jiné penzijního, to kdybych se nějakou náhodou důchodu dočkal. Moderní zdravověda mi sice říká, že to moc pravděpodobné není, anžto se nedržím příkladu dědečka, který žil zdravě, nekouřil, jedl ovesnou kaši se strouhanou mrkví, pil kefír a díky tomu se dožil krásných šestaosmdesáti. Radši se ale sichruju, protože dědečkova příkladu a moderní zdravovědy se nedržela ani babička, která se dožila se devětadevadesáti. – Ale to jsem tuším trochu odbočil… Ksakru, o čem že jsme to mluvili? (Už jsem vám říkal, že někdy zapomínám?) –  Jo, pravda: chleba, máslo, penze! Dík! – Tak zrovna včera (tedy aspoň myslím, že včera – kdo si má všechno pamatovat) jsem vyrazil do konzumu (ale no jo, já vím, že už se to jmenuje jinak).

      Vrazím vám dovnitř, a že je začátek měsíce, tak odhodlaný koupit jen základní životní potřeby; kafe a cigára. Ale jak tak hrdě míjím regál se zeleninou (jsa větroplachý), najednou mám pocit, že mě někdo šmíruje –  znáte to, že jo? Tak se nenápadně  ohlédnu, a nic. Rozhlížím se míň nenápadně, pak koukám nápadně, nakonec už vejrám jako Bubo bubo (a to je největší vejr na světě), a hele! Osud chystává člověku různá překvapení, a tohle je v chladicím pultu! Tam normálka zleva máslo, pak máslo, a zase máslo, úplně napravo pak taky máslo, ovšem mezi nima na mě něco čumí. Váhou máslo, formátem máslo, balením máslo, na sobě to má napsáno Msielko, a nejen čumí, ale ještě na mě tím červeným srdíčkem v nápisu laškovně mrká, necuda necudná. Normálně bych teda odolal. No fakt, jsem tvrdej chlap, mě na jedno mrknutí jen tak někdo neutáhne. Někdy ani na druhé. Jenomže sotva o milimetr nadzvednu kramflek, že potáhnu dál, ono to na mě ještě zamává cenovkou, a ta malá cena je na ní tak velká, že to přečtu i bez brejlí. – No řekněte, copak je tohle čestné a sportovní? Schválně se zeptejte Mirka Dušína!

      Kajícně doznávám, že jsem podlehl a koupil. A kdyby jen to! Ve mně se to najednou nějak zlomilo či co, já zapomněl kolikátého je (možná jsem vám ještě neřekl, že někdy už zapomínám), já propadl démonu konzumu, mě popadla mánie rozhazovačná, a já utrácel a utrácel a utrácel… Já vám hýřil jak uhlobaron Petschek, když udeřily holomrazy. Takže nakonec jsem přikoupil ještě celý bochník chleba, a dokonce i hrubou sůl! Až portmonka vzlykala, že padla do spárů šílence.

      Dorazil jsem domů, a ledva načrtnul do pomoučené kůrky špičkou nože tři křížky, už už jsem zakrojil do bochníku. A ještě jednou, a ještě jednou, a pak něžně namazal patku a namazal dva krajíce a posolil hrubou solí. Jak lákavě to vypadalo, s takovou chutí jsem se do toho zakous. Leč osud chystává člověku překvapení různá, a zhusta nemilá. Radost žádná, laskomina žádná, chuťová extáze na patře už lautr žádná. Blivajz.

      Kdybych si nezapomněl brejle (tak mě napadá, jestli třeba trošku nezapomínám), mohl jsem, já blbec, už v tom kšeftu udělat to, co jsem udělal až teď. Přečíst si z drobounkého nápisu po straně, že žeru jakýsi směsný rostlinný tuk s malou příměsí tuku mléčného… Jo, určitě je to směsný rostlinný tuk vyrobený podle všech norem a foršriftů EU. Určitě je to směsný rostlinný tuk strašně zdravý, určitě je to směsný rostlinný tuk strašně moderní a všem moderním lidem ten směsný rostlinný tuk určitě strašně chutná. A určitě jenom vinou toho, že já moderní nejsem, to mně chutnalo strašně.

      Tak jsem si namísto pokažených chlebů otevřel noviny, abych místo chuťových polaskal alespoň buňky šedé. –  A ono to chutnalo podobně.

      Na to, že cosi významu ledva okresního bývá polepeno štítky Kolosální, Epochální a Světové, jsme si už se zuby skřípějícími málem zvykli. Nikdy si však nezvyknu, že intelektuálně deprivovaný žurnalista je schopen v invenčním deficitu nalepit na otřelé přirovnání vinětu Doslova. Když se pak dočtu, že jistá celebrita při jeho banální otázce doslova rozkvetla, svůj hořký žal utěšuji aspoň šklebnou představou, kterak zpytovaná celebrita v tu chvíli povstala, obnažila ohýží a vystrčila na toho šmoka prdel, aby se mohl pokochat, kterak jí z řitě raší poupata.

      I ten hořký škleb ale přechází, když se pak dočtu, že v balení nadepsaném Oddlužení se může skrývat zvýšování dluhu, pod popiskem Nejoptimálnější (sic!) že je cosi jen o fous lepšího než krach, že fanatismus se zaštiťuje nápisem Věda, ničení přírody se honosí transparentem Ochrana, obal Veřejná soutěž ukrývá něco naprosto neveřejného, a v obalu Policie nemusí být policista, ale grázl, zatímco i nevinně obviněného můžeme najít pod nálepkou Sprostý zločinec (proč krucinál nenapíšou aspoň Sprostý podezřelý, aby udělali radost mně a inspektoru Klečkovi). A co je pod lákavými nápisy na obalech politických partají, to už ani nezmiňuji, protože politických komentářů se na blogu pořád ještě snažím vyvarovat… – Ach jo, to snad radši žrát to Msielko!

      Nějak nám holt ty obaly kecají. 

      Jako by slova ztrácela váhu. 

      Jenže když slova ztrácejí váhu, chutná to jako blivajz.

      Někdy mě napadá, jestli bych snad radši neměl zapomínat víc…


© vtg 2011
Autor: Vladimír T. Gottwald | úterý 2.8.2011 22:22 | karma článku: 46.36 | přečteno: 9741x

Další články blogera

Vladimír T. Gottwald

Úsměvy a úšklebky CXXXII. (o jilmové aleji a vytížné Sněmovně)

Veden podivnou předtuchou pohřební kytku za ucho šoup jsem si a už se potácím jilmovou alejí na špacír s mou bipolární poruchou.

23.3.2024 v 9:00 | Karma článku: 39.74 | Přečteno: 2876 | Diskuse

Vladimír T. Gottwald

Úsměvy a úšklebky CXXXI. (o zpoždění, zapeklité křížovce a Jiřině Bohdalové)

Ve světě kdesi žije třeba půvabná kráska, jež mne hledá. Však zpoždění holt má pár let, takže kdyby mne našla teď, nejspíš odejde – už mi nedá.

16.3.2024 v 9:00 | Karma článku: 38.95 | Přečteno: 926 | Diskuse

Vladimír T. Gottwald

Úsměvy a úšklebky CXXX. (o bledulích, čudlících a otčině)

Už vypučely bledule a já se, jako minule, těším, až babám pod tričky vypučí taky čudlíčky, někdy až skoro bambule.

9.3.2024 v 9:00 | Karma článku: 40.55 | Přečteno: 886 | Diskuse

Vladimír T. Gottwald

Úsměvy a úšklebky CXXIX. (o sněženkách, klimatu a jaru)

Když sněženky se vyrojily, šeptám s úsměvem pošetilým: „Dík, Pane, žes byl milostiv, děkuju, že jsem ještě živ! – Tak snad budeš i za rok, jsi-li.“

2.3.2024 v 9:00 | Karma článku: 40.54 | Přečteno: 784 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 34.12 | Přečteno: 588 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 29.31 | Přečteno: 2062 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 16.80 | Přečteno: 291 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.32 | Přečteno: 210 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 18.67 | Přečteno: 276 | Diskuse
VIP
Počet článků 377 Celková karma 39.97 Průměrná čtenost 2659

 

  Cynický romantik
  a skeptický optimista.

Sarkastický čmáral, psavec a veršotepec, komediant a představitel mnohých persón, najmě lidských trosek, magorů. zlosynů, bezdomovců, padouchů a rozličných hovad.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...