Black & White (od Nagana k Piheli a zase zpátky)
Jednou dominuje přesvědčení, že to s námi a naším městem (okresem, státem, světem, galaxií) jde totálně s kopce; hrůza děs a utrpení a marnost nad marnost a všechno stojí za lautrtrus,. Leč už druhý den, ba druhdy za pár minut se to změní v soud (neméně hlubokomyslný), jací že jsme to my (a naše město, okres atd.) perfektní kabrňáci, pašáci, frajeři a dokonalosti veškeré výlupkové.
Od nanebevzetí k zatracení stačí pak maličko. Pár milimetrů, kvůli kterým se míč nebo puk odrazí mimo síť (do sítě) našeho (soupeřícího) mužstva, zlomová štamprdel, která znemožní poslanci přidat rozhodující hlas k přijetí (zamítnutí) smysluplného (stupidního) zákona, případně ono pověstné mávnutí křídel motýla nad Amazonkou, v jehož důsledku nepostihnou přílivové deště nás, ale město (okres, stát) sousední.
Na veřejnost proslechne, že za rok jsme v průměru zvládli každým obyvatelem Lhoty pod Kůstrým (včetně kojenců) prolít dva hektolitry piva, česká hokejová reprezentace zrovna někoho slavně vyklepne, renomovaná agentura zveřejní statistiku, že Dr. Smotlacha a obyvatelé Pobrdí (včetně Libora Michvocíka) vykazují v průměru nejvyšší gastronomicko-mykologické znalosti na světě, a my si k tomu vybavíme Heyrovského, kontaktní čočky a bitvu na Vítkově a lebedíme si na vrcholu blaha. Posléze však jiná (neméně renomovaná) agentura prozradí, že o pěstění tužebníku v Makedonii mají nejhorší znalosti na světě školáci z Pelhřimovska, naši fotbalisté s někým neslavně puknou, Nobelovu cenu nezíská (či získá) Václav Havel či Klaus, a my v tu chvíli vzpomeneme Čurdy, Urválka a Bílé hory, noříce se do hlubin pokoření. – Leč ať tak či tak, obé u vědomí své výjimečnosti z nejvýjimečnějších.
Jenže, ať tak či tak, nakonec ovšem stejně pupkem světa nejsme. A ač se nám občas něco povede a druhdy zrovna ne, ať už si zrovna připadáme jako bohatýři či ubožáci, stejně nejbohatýrštějšími ani nejubožejšími být nesvedeme, a pupkem světa patrně ani nebudem. Všechno a vždycky by to totiž mohlo být ještě o něco lepší nebo horší. A jakkoli nejsme ani veskrze černí ani dočista bílí, ani nejlepší ani nejhorší, rozhodně jsme jedineční. Mezi černou a bílou je bohudík ještě nekonečné množství odstínů šedé a další nekonečná škála směsí červené, modré a zelené.
Život nejsou šachy a svět není šachovnice. Ani my nejsme figurkami na šachovnici (jakkoli si tak i chvílemi připadáme), ani my ani svět nejsme jen černí a bílí. Možná není až tak úplně od věci z té pestrostí se těšit.
To vše ovšem žádnopádně neznamená, že pokud to dnes večer náš tým projede s Finy, že nebudu nadávat jako špaček, ba nevylučuji, že snad i na svět budu koukat poněkud počerněle – ale to už jen tak na okraj...
vtg 04.05.2011
Vladimír T. Gottwald
O osobním názoru a dobrých radách - Úsměvy a úšklebky CXXXV.
Der Europäische Kommiss berät uns oft ökonomisch und auch auf andere Weise, doch bekannt ist in Fachkreisen: leider klingt es meistens komisch. – (S omluvou za případné chyby; limeriků nečeských se dopouštím toliko výjimečně.)
Vladimír T. Gottwald
O vůni naděje a sebevražedném komandu – Úsměvy a úšklebky CXXXIV.
Nečum, člověče, černě, nic není beznadějné, usměj se raději! – Zas kvetou jabloně, čas voní nadějí!
Vladimír T. Gottwald
O jaru, zbytečnosti, lelcích a složkách – Úsměvy a úšklebky CXXXIV.
Zas na zahradě chytám lelky, snídám z hrnku a z tabatěrky, do kafe, jako symbol jara, padá mi popel od cigára a lístky květů mirabelky.
Vladimír T. Gottwald
O pomlázce, agitaci a prostatě – Úsměvy a úšklebky CXXXIII.
Křepký stařík činorodý s pomlázkou po obci chodí, jde od domu k domu a od stromu k stromu – hody hody močovody.
Vladimír T. Gottwald
Úsměvy a úšklebky CXXXII. (o jilmové aleji a vytížné Sněmovně)
Veden podivnou předtuchou pohřební kytku za ucho šoup jsem si a už se potácím jilmovou alejí na špacír s mou bipolární poruchou.
Vladimír T. Gottwald
Úsměvy a úšklebky CXXXI. (o zpoždění, zapeklité křížovce a Jiřině Bohdalové)
Ve světě kdesi žije třeba půvabná kráska, jež mne hledá. Však zpoždění holt má pár let, takže kdyby mne našla teď, nejspíš odejde – už mi nedá.
Vladimír T. Gottwald
Úsměvy a úšklebky CXXX. (o bledulích, čudlících a otčině)
Už vypučely bledule a já se, jako minule, těším, až babám pod tričky vypučí taky čudlíčky, někdy až skoro bambule.
Vladimír T. Gottwald
Úsměvy a úšklebky CXXIX. (o sněženkách, klimatu a jaru)
Když sněženky se vyrojily, šeptám s úsměvem pošetilým: „Dík, Pane, žes byl milostiv, děkuju, že jsem ještě živ! – Tak snad budeš i za rok, jsi-li.“
Vladimír T. Gottwald
Úsměvy a úšklebky CXXVIII. (o děsivém snu a angažovaném trosečníkovi)
Do snu mi, když se setmělo, vlezlo stvoření patero – každé mělo stejné tělo, však každé jiné gendero.
Vladimír T. Gottwald
Úsměvy a úšklebky CXXVII. (o koťátkách, selátkách a jásotu)
Bůhví, kdo bude příští cíl, když Velký Bratr přitvrdil, z euroleva se rozlévá jásání, ale já bych blil
Vladimír T. Gottwald
Úsměvy a úšklebky CXXVI. (o hnízdění a východisku z politické krize)
(limerick politique) Jak vedeni slepcem jdem někam, kam nechcem, a mně ftáci depresáci zahnízďujou v lebce.
Vladimír T. Gottwald
Úsměvy a úšklebky CXXV. (In immortalium honorem)
Někdy nám osud nadělí krásně, a přitom krutě, kus sladký a kus kyselý, a když klaun rozdá veselí, jemu zůstane smutek.
Vladimír T. Gottwald
Úsměvy a úšklebky CXXIV. (o hroudě, tyjátru a výročí Anticharty)
Anticharta má výročí, vzpomíná rodná hrouda – Havel se v hrobě protočí, Klaus pozvedne jen obočí a Zeman si dá čouda.
Vladimír T. Gottwald
Úsměvy a úšklebky CXXIII. (o Božích mukách, masturbaci a duchu Jaroslava Kubery)
Na mezi u Božích muk masturbuje malej kluk a vůbec ho neděsí, že kolem jde procesí – jemu je to tak ňák fuk.
Vladimír T. Gottwald
Úsměvy a úšklebky CXXII. (o politolozích, expertech a metamorálním deliriu)
Marnotratně si ruce myjem, jak nesmilníme, nezabijem, a já se chechtám potají, kterak se masa opájí metamorálním deliriem.
Vladimír T. Gottwald
Úsměvy a úšklebky CXXI. (o zimní poště a nadávání na vládu)
Pospěšte, paní listonoško, doručte prosím zimní poštou mé psaní s prosbou o pomoc, že nechci už polární noc! – Ať aspoň cenzoři si počtou.
Vladimír T. Gottwald
Úsměvy a úšklebky CXX. (o lkajících bardech, třech králích a krkání)
U táboráku pod strání lká slovutný bard před spaním, jak hladov chodí po Broadwayi, a dotčen je, když se mu smějí, že přitom krká z přežrání.
Vladimír T. Gottwald
Úsměvy a úšklebky CXIX. (o novoročí a radostném neohlížení)
Nic s novým rokem nesvedem, jen holt zas dojde na leden, a dál nevíme, co nás čeká. A tak si umotáme špeka a budem to brát s nadhledem.
Vladimír T. Gottwald
Úsměvy a úšklebky CXVIII. (o včelách, drozdech a demonstrování)
Za zády dohnívá už podzim, setrvávám tu posmutnělý, uletěly mi nejen včely, ale i čápi, špačci, drozdi... Zatímco dřepím na prdeli, bolavá duše leze po zdi. – A kdybyste mě, holky, chtěly, tak pardon, asi se dost zpozdím.
Vladimír T. Gottwald
Úsměvy a úšklebky CXVII. (o bílém sajrajtu a jednáních přístupových)
To klima mne snad skosí, zas padá bílé cosi, už je ten sajrajt všude, a ještě dlouho bude! – Vraťte mi léto prosím
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 381
- Celková karma 39,84
- Průměrná čtenost 2636x
Cynický romantik
a skeptický optimista.
Sarkastický čmáral, psavec a veršotepec, komediant a představitel mnohých persón, najmě lidských trosek, magorů. zlosynů, bezdomovců, padouchů a rozličných hovad.
Seznam rubrik
- Čmáranice
- Slovem vázaným
- Slovem nevázaným
- Blogy synkretické ;o)
- Fotoblogy
- Pranostiky pro III. milenium
- Plky, kydy a nápady scestné
- Osobní
- Nezařazené