Babiččin poslední recept

(jablečné řezy, které babička nikdy neupekla)       

Moje babička vařila podle Kejřové. Koupila si tuhle kuchařku „do výbavy“ v šestadvaceti, a vydržely pak spolu po celých třiasedmdesát let. Déle, než pamatuji, měla tahle knížka s recepty svoje místo v šufleti kuchyňského stolu, který ve třicátých letech vyrobil rusínský truhlář podle dědečkova nákresu (a podle několika přiložených latěk určujících rozměry, truhlář totiž nebyl gramotný). 

Dnes už ty stránky dávno nejsou běloskvoucí, podepsalo se na nich šestaosmdesát roků, tisíce procestovaných kilometrů a desetitisíce doteků. A to nejen doteků prstů, ale občas i zobáčků, protože krom kuchařek, kuchařů a strávníků si tohle šesté opravené a doplněné vydání Úsporné kuchařky Anuše Kejřové oblíbili i naši anduláci. Původní vazba už dávno vzala zasvé, a tak kuchařce k jejím padesátým narozeninám babička věnovala nové vyvázání u knihvazače Kahovce (který se možná nejmenoval Kahovec, ale Hankovec – babička si k stáru už někdy trochu pletla jména). A když mu tu kuchařku svěřovala, tak Hankovce (anebo Kahovce) poprosila, aby na konec knížky přidal a vyvázal ještě další prázdné listy, na které potom do knížky vlastnoručně připisovala recepty, které sama objevila, vytříbila, poznala na cestách po světě anebo získala od kamarádek. Mezi spoustu věcí, pro které byla skvělá, totiž patřilo i to, že ani po devadesátce se nepřestala zajímat o svět a měla odvahu objevovat a zkoušet nové věci. 

Kuchařka babičku přežila. Pořád je ve stejném šufleti stejného kuchyňského stolu, pořád ji otvíráme, na okrajích jejích stránek teď vytváří drobné krajkoví andulák Andy toho jména již šestý. Nějakou dobu po babiččině smrti jsme pak zalistovali až na konec, a tam, pod receptem na Velikonoční nádivku, jsme objevili její rukou přípsaný poslední recept, nám ještě neznámý. Samozřejmě jsme jej vyzkoušeli. Vyzkoušeli od té doby už mnohokrát, a na babičku pak s láskou vzpomínáme nejen my, ale i chuťové buňky naše i případných hostí. A protože jsem ten recept už leckomu slíbil, naposled letos, tímto slib plním: 

Jablečné řezy: 

25 dkg hl. mouky, 25 dkg hrub. mouky, 1 hera, 3 lžíce cukru, 1 peč. prášek, trochu mléka. Těsto rozdělit na dva díly. Náplň: 1 a ½ kg jablek nakrájených, 12 lžic cukru, 3 bal. vanil. pudinku, zamíchat vše dohromady a dát mezi ty 2 placky a upéct. 

Za sebe už jen nejspíš poněkud zbytečně dodávám, že jablka jsou pochopitelně oloupaná a zbavená jádřinců, jedinou zanedbatelnou změnou oproti receptu je to, že těsto nedělíme na dva díly, ale rozválíme na jednu větší placku, tu pak z poloviny pokryjeme náplní, druhou půlí těsta za pomoci pečicího papíru překlopíme (po obvodu samozřejmě dobře zamáčkneme) a na témž pečicím papíru pak pečeme. 

Dobrou chuť od nás i od babičky!

vtg – 21. 3. 2011