Šokující rozsudek nad korupčníkem a tajemství islandské sopky

(slepice, vejce a Eyjafjallajökull) Konečně se všichni dočkali, soudní přelíčení s vlivným lobbistou obviněným z korupce a vydírání právě vyvrcholilo. Jednání bylo uzavřeno veřejnosti, proto se v poslední den procesu před soudní budovou shromáždily nedočkavé davy dychtivé zvědět výrok soudu jako první. Masivní dveře důstojné budovy se otevírají, při pohledu na zachmuřený výraz obžalovaného se již mnozí nadechují k jásání nad vítězstvím spravedlnosti...

Eyjafjallajökull - gos í apríl 2010

Přítel obviněného formuluje bezkrevnými rty téměř neslyšnou otázku: „Jak to dopadlo?“
„Osvobozen,“ zavrčí korupčník. „Většinou dvou hlasů.“
Chvilka ticha. Vydechnutí. Úsměv.
„Nu sláva! - A proč tedy tak nakvašeně?“
„Já blbec jednoho podplácel zbytečně.“

Potud prosím svědectví o tom, že lidstvo se po tisíce let nemění; takovéhle fóry, pohříchu dodnes aktuální, si totiž vyprávěli už staří Římané. Ano, povšimněte si prosím, jak důvtipně jsem se vyvaroval obligátního fádního úvodu: „Již staří Řekové...“, kterým by ponor do takto závažného tématu zahájil kdekterý uvzdělaný moula. A to se s vámi tentokrát chci vydat na exkurs do hloubi zrodu fórů, což záležitost závažná bezesporu je. Přinejmenším závažnější než politika. Srandu opravdu nemůže dělat každý blbec.

Stejně jako anekdoty je stará i historie bádání, jak vznikají. Zda se příběh napřed odehrál, a pak jej teprve začali vyprávět, či jestli anekdotu někdo rovnou vymyslel. Neřešitelnost problému, srovnatelného snad jen s otázkou, zda byla dřív slepice nebo vejce, nakonec mnohé badatele dovedla k zoufalství i k sebevraždám.

A badatelé tuzemští, kteří se doposud nezasebevraždili nad hádankou touto, pak odcházívají se špagátem na půdu nyní, v důsledku hloubání, proč se smysl pro humor v současnosti v České kotlině a Moravském úvalu zdánlivě ztrácí. Tuto skutečnost se snaží vysvětlit dva badatelské směry. První tvrdí, že posavadní čeští humoristé byli angažováni tuzemskými politickými stranami do předvolební kampaně, a tudíž smysl pro humor ztratili, hypotéza druhá hovoří o přísně utajovaném projektu zřizování center srandonukleární reakce (českém u Temelína, moravském poblíž Dukovan) a zbylé kolující vtipy, vysvětluje coby výsledek úniku sekundárního záření - proti němuž pak na hranicích halasně protestují rakouští aktivisté z SGB (Spaßgegenfüßlersbund = spolek odpůrců srandy).

Obě skupiny badatelů se pochopitelně mýlí.

Vám, jež zoufalá touha po vědění dovedla až ke čtení tohoto blogu, však hloubání, tápání i život ušetřím, a tajemství protekčně odhalím. Spoléhám však na Vaši diskrétnost, jednáť se o fakta, jež spříseženstvo zasvěcenců před nepovolanými již drahně tisíciletí střeží doslova hermeticky.

Spříseženci (tzv. „fóristé“) se totiž odpradávna scházejí v naprostém utajení v prostorách hermeticky uzavřených. Obvykle v podzemních jeskyních, a tam vskrytu vtipy tajně vymýšlejí. Pouze ty slabší fórky pak transportují (původně v košíku na špagátě či po cvičených netopýrech) mezi „obyčejné lidi“ na povrch. Fóry lepší tam vskrytu vyprávějí pouze mezi sebou. Že to ovšem bývá humor velmi intenzivní a razantní, stává se, že se jejich bránice rozvibrují tak, až dojde k rezonanci a otřesům zemské kůry, které výrazně zahýbají s křivkami i relativně vzdálených seismografů. V obzvláště fórorodných letech pak mohou žhavé fóry dokonce natavit i okolní horninu, kterou pak následné hromadné výbuchy smíchu dunivě eruptují na povrch. Zasvěcenci vědí, že ve zmíněné Římské říši sídlila nejbrizantnější fóristická buňka pod původně bezvýznamným pahrbkem jménem Vesuv - a jaká tam tenkrát byla sranda, by nám mohli (kdyby mohli) vyprávět obyvatelé nedalekých Pompejí.

Potud k tajemství vzniku vtipů. Pokud by Vás ještě zajímala i problematika slepice a vejce, pak na otázku, co bylo dřív, je údajně správná odpověď: „Dřív bylo dobře.“ [1]

[1] Tuto odpověď definoval současný špičkový český fórista Jarmil Maria Rosenzweig-Lhenický na pohlednici s odesílacím razítkem: „Rangárþing eystra - Íslandspóstur - 15.03.2010.“